Historie

Hejlův mlýn...rekonstrukce pět minut po dvanácté

Hejlův mlýn se nachází v malebném údolí Bájského potoka, na okraji obce Horní Čermná. Až do konce 40-tých let tu mleli obilí Vladimír Hejl s manželkou Libuší (můj dědeček s babičkou). Od konce 70-tých let, po smrti dědečka, nebyl mlýn trvale obýván a chátral.

V roce 2007 jsme se rozhodli s manželem a otcem Hejlův mlýn opravit a zahájili jsme přípravy. V roce 2012 jsme se s manželem přestěhovali z Brna zpátky na rodnou hroudu a na jaře byla zahájena rekonstrukce. V prosinci roku 2013 Penzion Hejlův mlýn zahájil provoz.

Věříme, že i Vás Hejlův mlýn při návštěvě okouzlí a přesvědčí Vás, že možnosti ho opravit jednoduše nešlo odolat…i když jednoduché to rozhodně nebylo...

...jak to bylo s mlýnem od začátku...

Na místě současného Hejlova mlýna stála v roce 1795 výměnická chaloupka k statku číslo 189. Teprve v roce 1844 byla budova přestavěna na mlýn. V  roce 1859 byl panem Balcarem na Bájském potoce zřízen rybníček.

Rodina vlastní Hejlův mlýn od roku 1874 kdy získal Josef  Hejl – můj prapradědeček mlynářský list a s manželkou Terezií koupili mlýn a usadili zde. Měli spolu 5 dětí (Josefa „Ejpského“, Annu provdanou Marešovou -  „Podruhovou “, Terezii provdanou Šilarovou - „Sedlákovou“, Františku provdanou Ježkovou Na Kalhotech, Emilii provdanou Šilarovou -„Blatinskou“).

Terezie Hejlová zemřela jako 40.letá na neštovice a Josef se podruhé oženil s Rozálií Markovou.

Měli spolu 8 dětí (Rosálii provdanou Matějkovou v Praze, Kornélii provdanou za Josefa Šilara do Zlomů, Františka mlynáře a starostu obce, Vlastu provdanou Duškovou do Dolní Čermné 153, Bohuslavu, která zemřela svobodná v Praze, Emila – padl v roce 1915 v Rusku, Hermínu provdanou za Jindřicha Hejla - koláře v Čermné, Růženu provdanou Nevečeřalovou v Praze).

Není žádný písemný doklad, kdy byla hlavní budova přestavěna do podoby z první poloviny minulého století. Podle neověřených údajů to bylo v roce 1905. Ve stejném roce převzal mlýn syn František – můj pradědeček, s manželkou Lydií Markovou –„Krejčovou“.

Hejlův mlýn byl postaven jako uzavřený trojboký dvůr, stavba byla zděna z cihel, měla sedlové střechy kryté taškami. Nacházela se zde hlavní jednopatrová budova, která sloužila k obytným účelům. V budově byla i mlýnice. od bytné části oddělena chodbou. Mlýnice měla 4 podlahy. Dále zde byla hospodářská část s chlévy a stodolou a vejminek (postaven v roce 1907) orientovaný k přístupové cestě. Před tradiční orientací domu dostala přednost dosažitelnost vody pro mlýn. Mlýnice byla vybudována v části domu při příjezdové komunikaci, aby mohla být vedena spádem voda na kolo. Světnice proto musela být otočena k louce a lesu.

Voda pro pohon mlýna byla zadržována asi 200 m nad mlýnem v rybníčku. Náhon vedl podél cesty, původně ukončený vantroky. Odtud padala voda na vodní kolo.

Před elektrifikací obce byl mlýn podle ústního podání (nepodloženého písemně) poháněn plynovým motorem a blíže nespecifikovaným vodním kolem.

V roce 1936 byl mlýn vybaven vodním motorem (vodní kolo na vrchní vodu). Průměr kola byl  5,76 m, mělo 66 korečků, šířka korečků byla 90 cm,hloubka  25 cm. Kolo bylo postaveno na spádu 6,12 m, průtok byl  0,11 m³/s, obvodová rychlost 1,72 m/s a výkon 5,4 HP  při  efektu 0,6 %. Hřídel kola byla železná, 16 cm silná, se šesti železnými rameny a šesti dřevěnými paprsky. Jako pomocný se používal elektromotor Svet Brno – Židenice o výkonu 10 HP. Technologické vybavení zahrnovalo prachový vysévač, hrudkový vysévač, koukolník, loupačku, dvě dvouválcové mlecí stolice a šrotovník. Zařízení dodaly firmy Appl Čermná, Prokop a synové Pardubice a Hübner a Opitz Pardubice.

Pradědeček s prababičkou měli 9 dětí (Františka, který byl později mlynářem na Moravě, Josefa, který žil v Lanškrouně, Pavla, který žil v Poličce, mého Vladimíra – mého děděčka, který byl posledním mlynářem v Hejlově mlýně, Květoslavu, která se vdala za Vladimíra Šilara „Blatinského“ do Lanškrouna, Jiřího, který žil v Letovicích, Míroše, který žil v Letovicích, Milana, který žil v Lanškrouně a Kamila, který žil v Moravském Berouně). 

Pradědeček mlynář František byl od roku 1932 až do konce války starostou obce. Po válce se přestěhoval s manželkou do vejminku (pradědeček František zemřel 18. 3. 1954, prababička Lydie 23. 8. 1971).

Dědeček Vladimír získal výuční list mlynáře a před válkou začal mlynářskou živnost. Za druhé světové války byl Hejlův mlýn zařazen ke skupině mlýnů, jež neměly zůstat v provozu. Ve mlýně se však mlelo a podle ústních svědectví si místní sedláci mohli nechat semlít více obilí, než bylo povoleno. 

Vladimír se po válce dne 14. 7. 1945 oženil s Libuší rozenou Šilarovou z čp. 156 a převzali společně v roce 1947 mlýn a pozemky. Měli spolu 3 děti – Vladimíra (mého strejdu), Jiřího (mého otce), který později Mlýn převzal a Libuši (moji tetu).

Krátce po převratu v únoru 1948 (1951 – 1952) byl mlýn úředně zrušen a téměř všechno zařízení muselo být fyzicky zlikvidováno. Zůstal zde pouze šrotovník, který mohl být využíván k zemědělské činnosti.

V roce 1958 byl v obci prováděn za Krčmou geologický vrt a asi ve stometrové hloubce se narazilo na podzemní vodní nádrž a voda začala vyvěrat na povrch. Od této doby bylo údolí Bájského potoka vysušeno a v rybníčku se voda ztrácela. Aby alespoň trochu vody teklo i pod rybníkem, bylo stavidlo v hrázi rybníka v roce 1970 odstraněno a po 111 letech byl rybníček zrušen. Vlivem poklesu hladiny spodní vody byla vysušena i studna, která zásobovala vodou mlýn.

Dědeček s babičkou byli v roce 1958 donuceni vstoupit do JZD. Do stodoly byl umístěn mladý skot a mezi stodolou a obytnou budovou byl vystavěn objekt přípravy krmiv. V roce 1970 však byl pro špatný stav střechy (nekvalitní krytina) zbourán a dobytek se zde přestal chovat.

Po smrti dědečka Vladimíra (22. 3. 1978) se babička Libuše přestěhovala ke strejdovi Vladimírovi do novostavby ve Brodě a mlýn převzal můj otec Jiří. Mlýn nebyl trvale obýván a chátral. Po revoluci Hejlův mlýn sloužil jako zázemí pro chov skotu. 

V roce 2007 jsme se s manželem a otcem rozhodli, že se Hejlův mlýn opraví a zahájili jsme přípravy. Rekonstrukce začala na jaře 2012...

... dokončena byla v létě 2013. Bohužel se toho nedožila babička Libuše, která zemřela 20. 1. 2013.

Histrorii Hejlova mlýna podle vyprávění příbuzných, vlastních vzpomínek a podle písemných dokumentů vlastněných rodinou připravil Vladímír Hejl (můj strejda).